sobota 26. března 2011

Co tady vlastně dělám



Napadlo mě, že jsem ještě nepodala obšírnější zprávu o mojí práci. Praktikum v rámci programu Leonardo bude za chvíli u konce, takže je ideální čas trochu ten uběhlej půlrok sesumírovat.
Na bb22 jsem narazila náhodou na internetu - strašně se mi líbila jejich stránka, a i když hledali architekta a ne praktikanta, poslala jsem portfolio a vzápětí byla pozvána na pohovor. A bylo dohodnuto =)
Už při pohovoru jsme s s Janem (můj šéf) dohodli, že budu pracovat na projektu transformace bývalého areálu kasáren ve městě Wurzburg. Což se ve výsledku ukázalo jako takový pěkný školní zadání, ideálně na diplomku. Ale narozdíl od mojí diplomky, mě Wurzburg od začátku bavil. Byla jsem i na jednáních s profesanty (náš línej landscape architekt měl celou dobu děsně chytrý kecy, ale nenakreslil ani čárku, a už s ním prej spolupracovat nebudem=) Byla jsem taky na jedné z prezentací pro představitele města, což bylo neuvěřitelně poučný - vidět pro koho vůbec tu prezentaci dělám, a jak rozdílně můžou lidi vidět pro mě jednoznačný kresby =) A Wurzburg mě baví ještě teď, po půlroce práce. Jsme těsně před finálním odevzdáním a tiskem brožury pro veřejnost. Doufám, že se to všechno povede.
bb22 je takový chaotický uskupení architektů, grafiků, a lidí co se zabejvaj komunikací a městem jako takovým. Máme čtyři šéfy, z toho jeden pár - Němec a Američanka, a další dva šéfové - Němci, maj pro změnu Američanky za manželky. Pak jsou tam tři architekti, a nás 5 čerstvejch absolventů nebo studentů. Íránec, Polka, Němko-Malajka, Rakušanka (socioložka) a já. Většina atelieru studovala architekturu v Darmstadtu, a mám takovej pocit, že já jsem po dlouhé době a na dlouhou dobu výjimka, kdy vzali někoho, kdo nestudoval v Darmstadtu.(Přitom bych řekla, že mezi mnou a absolventem Darmstadtu není žádnej výraznej rozdíl, jedině snad, že já umím nakreslit okna v pohledu i na zkosené stěně, s čímž měl Babak, absolvent Darmstadtu, údajně problém =)
Pracovní morálka, co se týče surfování, je, no řekněme, německá - za celej půlrok jsem viděla svoje spolupracovníky asi dvakrát na facebooku, a já sama se odvážim jenom na nyx, a to ještě zřídka. A pak jsem jednou nemocná, a pro změnu si píšu půl dopoledne s Dančou na skypu, která je v práci, ale má českou pracovní morálku =)
Klasický architektonický kreslení děláme v programu vectorworks, a musím říct, že mám čím dál tím víc radši archicad. Z vectorworks by někdy člověk vyrostl, nehledě na to, že o ňáké přesnosti při rýsování jiných než vodorovných čar nemůže být ani řeč. Takže můj urbanismus je pěkně od oka nahozenej, a jen zřídka se mi podaří nakreslit nějakej objekt, kterej má zaokrouhlený hodnoty...v 90 procentech případů má moje parkovací místo 2,505 na 5,0067 m =)))
Když už jsme u těch počítačů - na začátku jsem hledala, kde vůbec mám počítač - kde ho mám zapnout - koukala jsem na stůl, pod stůl, nikde nic, říkám si to, je divný, včera to tu fungovalo, takže tu někde musí bejt. Až jsem se zeptala šéfa - počítač se zapíná vzadu na obrazovce, aha. A doma jsem se od Daniela dozvěděla, že počítač nejenže se zapíná vzadu na obrazovce, on v té obrazovce sám je =) A tak jsem objevila svět - stolní počítač se vejde do  3 cm tlustý obrazovky =)
Můj šéf už někdy koncem prosince začal s otázkama, jestli zůstávám ve Frankfurtu, a schylovalo se k tomu, že si mě tam budou chtít nechat, což se taky doufejme uskuteční - ať už budu studovat ( o tom příště) nebo ne. Za což jsem velmi ráda, páč si nemusím hledat novou práci, a protože se mi tam teď začíná fakt líbit, a práce mě fakt baví. (ťuk ťuk)
Jediný, co ještě nemám úplně zmáknutý (abyste si nemysleli, že je to všechno růžový) je komunikace - s kolegama to jde, pokud nedojde na vtipy, to mi doslova ztuhne úsměv na rtech, protože nestíhám, nereaguju, a prostě se chovám společensky naprosto nekompetentně. Telefonní hovor je kapitola sama pro sebe, zvlášť když volá někdo ze stavby s regionálním nebo cizím přízvukem. A jakejkoliv můj písemnej projev taky dycky musí zkontrolovat někdo rodilej, což člověku taky nepřidá na pocitu samostatnosti. Ale to jen tak na okraj.
Sympatická výstavba rodinných domů - řadovky otočené do společného dvora, jednoduchý koncept, který se upravuje podle požadavků investorů (ze 12 domů je už 9 prodáno).

článek v novinách o našem projektu ve Wurzbugru
http://www.mainpost.de/regional/wuerzburg/Erste-Plaene-fuer-Faulenberg-Areal;art735,5876655

jiný obrázky zatím nemám, víc na netu:
www.bb22.net

Žádné komentáře:

Okomentovat