úterý 18. ledna 2011

KONSPIRAČNÍ TEORIE (pro tátu :)


Na Rýnu, na místě, kde jsme v září byli S Danielem na výletě, a který je asi 50 km od Frankfurtu se asi před týdnem převrhla loď plná rtuti, a do toho ještě ta aféra s dioxiny! No není to nápadný...?!
Na to existuje jedno vysvětlení – něco jako teorie o konspiraci. Tahle teorie nás napadla s Vojtou N., když já jsem přijela z Mexika a on jel do Costa Ricy, páč nás evidentně postihuje oba (ale ještě jsme to nedokázali pojmenovat). Ta teorie spočívá v tom, že kam se vrtnem, tam se něco děje (ačkoliv se předtím třeba strašně dlouho ta země nebo město neobjevilo ve zprávách). Nejpozději v době, kdy rozhodujícímu množství lidí oznámíme, kam máme namířeno, něco se stane. Když jedem z Bulharska do Istanbulu, přijedem dva dny po teroristických útocích, stávce odpadkářů v Římě se vyhnem jedině tak, že jedem na poslední rozhodnutí do Barcelony, v Lichtenštenjsku se v době mého pobytu odhalila aféra s únikem německých daní. Tři týdny před letem s Air France se zrovna ztratí letadlo Air France někde v Atlantiku. Mexiko se svojí permanentní válkou s narkomafií (která ale není nic překvapivého) tentokrát překvapilo prasečí chřipkou, a při odletu do Kanady jsme netušili, že tam zažijeme summit G8, návštěvu britský královny, a výpadek velký elektrárny. Věci, který se nestávaj zas tak často – summit G8 byl v Kanadě poprvý a královna přijela asi po 8 letech. No a krom výše jmenovaných událostí  hned po mém příjezdu v létě hlásili tajné služby v Německu zvýšenou pravděpodobnost teroristického útoku =)))




Summit G8 v Torontu, aneb "hlavně se k ničemu nepřipleťte!!!"

REFLEX

Možná už jsem to spoustě z Vás říkala. Strašně mě potěšilo, že si tady můžu koupit Reflex. V knihkupectví na hlaváku. V sekci „Polské tiskoviny“ =)

pátek 14. ledna 2011

TÉMA 1_Němčina


 Na první (srpnové) návštěvě v Praze jsem se chvástala, jak mi to všechno jde, jak mě každej den někdo chválí, a jak se už i já cejtím v němčině jistá. Po návratu z Prahy se to ňák usadilo, ale řekla bych, že rozhodující byly právě ty první tři týdny, kdy mě samotnou překvapilo, jak mi to jde. Teď už nejsem tak nadšená, páč se věci začaly komplikovat, a vysvětlovat něco složitýho (čemu ani v češtině nerozumim) se mi pořád nedaří tak, jak by mělo. Taky jsme už absolvovali posezení v hospodě, kdy jsem zase seděla opodál, zívala, a jediný, kdy jsem promluvila bylo, když jsem vysvětlovala, že né dycky rozumim. Teď je asi ta nejhorší fáze, kdy už si všichni zvykli, že mluvim dobře (nicméně stále mě někdo tu a tam chválí :) a vůbec neberou ohledy. Takže se učím rozumět v hospodě, kde je hluk, normálnímu rychlýmu hovoru v dialektu, apod. A to už se dycky ztrácím, vypínám uši a jenom se usmívám =)
Německej kurz, ze kterýho jsem měla takovou radost,mj. že jsem se dostala se svojí úrovní tak vysoko, jsem musela odhlásit. Leonardo mi půlku nezaplatí (dřív platil) a já si to sama nemůžu dovolit.
Pozn. redakce: S němčinou tu mám i po 5 měsících pobytu stále své dny. Někdy je to dobrý, někdy je to horší a někdy fakt zlý =) Zrovna teda dneska mi šéf řekl, že mám „neuvěřitelně dobrou němčinu“, což vůbec nechápu jak ho napadlo, ale asi jsem nevědomky použila ňáký učený slovo, páč jsem si nemohla vzpomenout, jak se to řekne civilně =) Ale možná je to taky tím, že má manželku Američanku :) Teď od února se chystám začít už teda chodit na kurs, páč mám pocit, že to může být pořád lepší =) Díky tomu, že jsem ten první kurz odřekla, jsem se za těch 5 měsíců dostala o celou úroveň výš, tudiž jsem teď v nejvyšší němčině, co vůbec nabízej. Tak se už těšim.

sobota 8. ledna 2011

ZÁŘÍ 2010


Naše bydlení

Poměrně rychle jsme s Danielem našli bydlení. Respektive on našel, okouknul, podepsal smlouvu, a já už se jenom přijela podívat při předávání klíčů. Což byla sama o sobě taky vtipná akce. Myslela jsem, že budeme mít při první společné prohlídce nového bydlení trochu soukromí, ale opak byl pravdou. Asistoval nám majitel, správce domu, jeho žena, náš novej soused a jeho dvě děti, a všichni si nás prohlíželi a stydlivě se usmívali =) Máme 2+1 ve druhém patře, pokoje jsou docela velký, uvidíme jak velký to bude, až to zařídíme nábytkem. Dům stojí ve vnitrobloku, takže výhled máme do zdi sousedního domu. Ale to neva, páč přes den tu stejně nejsme, a v noci zatáhneme žaluzie =) Dům obecně nazývám „trpasličím domem“ je to tu všechno tak podivně spatlaný dohromady, takový trochu středověký, dům je vlastně jenom starý dřevěný schodiště a byty, žádná chodba ani výtah, podlahy jsou zakřivený ve více směrech a trochu se prohýbaj =). Dokonce máme i docela velkej sklep – asi 6 m čtverečních, takovej ten klasickej cihelnej na pivo, jabka a brambory, ale vůbec netušíme co s nim.
Poloha bydlení je výborná. Takový frankfurtský Vinohrady, řekla bych. Max. 6 minut do centra – na takovou nákupní ulici (něco jako Příkopy), a na hlavák (kde pracuju) to mám 12 minut tramvají. Což je naprosto luxusní. Do budoucna si chci opatřit kolo, abych nemusela utrácet za mhd (když už bydlíme tak blízko centru). Frankfurt je totiž oproti Praze placka. A teda musím říct, že mě příjemně překvapil. Když se člověk začne pomalu seznamovat s městem, zjistí, že není tak strašný, jak si myslel. Já čekala výstavbu z 50.let, banky, letiště a mrakodrapy, což tu všechno je, ale k tomu ještě pěkně zrekonstruovaný centrum, domy z 19.století (asi vše taky rekonstrukce), ale i tak má Frankfurt fakt svý osobní kouzlo, atmosféru a šmrnc. Mimochodem se tu narodil Goethe, což jsem netušila. Normálně fungující evropská metropole, i když je třeba oproti Praze jen poloviční.


 Náměstíčko u nás před barákem


 
Nezařízený obývák.

čtvrtek 6. ledna 2011

Bahnhofsviertel


Jediná výjimka z čistoty je oblast, kde pracuju a pracovat ještě chvilku budu, protože je tam i firma, kam mě vzali na praktikum. Jmenuje se to Bahnhofsviertel, a je to mimojiné čtvrť červených luceren. Na ulici zní víc balkánské jazyky než němčina, choděj tu ty cikánky jak vystřižený z rumunskejch hor, problikávaj červený srdička, a turci prodávaj kebaby. Sem tam někdo rozdává na ulici psaníčka a sem tam někoho vedou v poutech. A přede dveřma do baráku, kde sídlí můj novej zaměstnavatel sedí každej den smradlavej bezďáč =) Říkám to vždycky hostům, tak to řeknu i Vám: jednak je tahle oblast poměrně malá – o ulici vedle už je snobská čtvrť plná bankovních úředníků, jednak je naprosto bezpečná, páč tam projížděj imrvére policajti, a kdyby se něco dělo, reagujou okamžitě. Město o tomhle problému ví, a snaží se Bahnhofsviertel ňákejma uměřenejma prostředkama vyčistit. Kupříkladu naše firma dělala už ňáký rozvojový studie, a teď pořádá pro město přednášky-diskuze s německými architekty a urbanisty a snažej se najít ňáký citlivý východisko. Páč jinak – architektonicky a urbanisticky-je Bahnhofsviertel pěkně lákávé soustíčko. Se divim, že už to ňákej developer celý negentrifikoval.

Pozn.red.:Po 5 měsících téměř každodenního pobytu v Bahnhofsviertel musím říct, že obrázek o ní se vůbec nezlepšil, naopak se ještě zhoršil. Už jsem vypozorovala kdy a na jakým  rohu se scházej feťáci s feťákama alkoholici s alkoholikama,  šlapky s pasákama, feťáci s alkoholikama, apod. Teď v zimě je to ale dobrý, protože jsou všichni bůhvíkde zalezlí a člověk potká jen tu a tam osamělé jedince přikrčené v průchodech nebo u stánku s pivem.