Nostalgicky jsem si pročítala starý mejly, který jsem psala z Vaduzu, a protože jsem se u toho dost nasmála, rozhodla jsem se v tradici neustávat, navázat na mexickej blog (ačkoliv nevím, kolik lidí ho doopravdy četlo) a podělit se s širší veřejností průběžně o to, jak se mi daří – momentálně v zemi germánské.
Příjezd a první tři týdny euforie
Přijela jsem nečekaně, neohlášeně, bez rozloučení se Praze, a hned v pátek ráno, když jsem vystoupila z busu, jsem si dohodla práci v hostelu. A v pondělí nastoupila. Všechno šlo rychle, ráz naráz, všichni na mě mluvili bez milosti německy a já se snažila pochytit co šlo. První týden jsem se musela naučit různý typy prací, který se mě měly týkat. Což znamená příprava snídaně, práce na recepci a uklízení. Všechno jsem pochytila docela rychle, nejdýl mi trval bookovací systém, a největším oříškem bylo radit cizincům, co je ve Frankfurtu k vidění, když já sama tam byla teprv týden =) Užívala jsem si intelektuálně nenáročnou práci, spolehlivost německejch vlaků a možnost vyjet si každý den za teplého letního večera do přírody na projížďku na kole.
Už první týden jsem zpozorovala pár detailů, který odlišujou Německo od Čech (ačkoliv jsem si po návratu z Mexika nalhávala, že Evropa je Evropa, a všude stejná =). Zaprvý jejich postoj k cizincům. Krom toho, že mě někdo ustavičně chválil za mojí němčinu, nejednal se mnou nikdy nikdo tak, že bych se musela cejtit blbě. Na Afričany, Araby, a jiný pro nás exotický národnosti jsou tu naprosto zvyklý, takže jedinej, kdo na ulici kouká na ostatní déle než je zdrávo jsem já (nezvyklá na takovou rasovou pestrost=) Na ulici člověk normálně slyší pozdrav „salam aleikum“ a v životě jsem nikde (ani v rumunsku) neviděla takovou cikánku ověšenou třpytkama v barevnejch sukních (viva globalizace).
No a pak (to musím napsat) je tu čisto =) to jste nečekali co? =) A nejlepší je chování místních v souvislosti s tím – pán v obleku se ve vlaku přehrabuje v novinách, který ležej odhozený na zemi, a nakonec si vybere jedny, který se odnese a přečte ( u nás všichni obcházej noviny, co ležej někde v mhd obloukem, aby je náhodou někdo nenařknul z toho, že je tam zapomněli), nebo se v létě všichni válej v trávě na břehu řeky, dokonce jsem viděla pána, kterej si před vstupem na trávník zul boty =)
Žádné komentáře:
Okomentovat