ZÁŘÍ 2010

Naše bydlení

Poměrně rychle jsme s Danielem našli bydlení. Respektive on našel, okouknul, podepsal smlouvu, a já už se jenom přijela podívat při předávání klíčů. Což byla sama o sobě taky vtipná akce. Myslela jsem, že budeme mít při první společné prohlídce nového bydlení trochu soukromí, ale opak byl pravdou. Asistoval nám majitel, správce domu, jeho žena, náš novej soused a jeho dvě děti, a všichni si nás prohlíželi a stydlivě se usmívali =) Máme 2+1 ve druhém patře, pokoje jsou docela velký, uvidíme jak velký to bude, až to zařídíme nábytkem. Dům stojí ve vnitrobloku, takže výhled máme do zdi sousedního domu. Ale to neva, páč přes den tu stejně nejsme, a v noci zatáhneme žaluzie =) Dům obecně nazývám „trpasličím domem“ je to tu všechno tak podivně spatlaný dohromady, takový trochu středověký, dům je vlastně jenom starý dřevěný schodiště a byty, žádná chodba ani výtah, podlahy jsou zakřivený ve více směrech a trochu se prohýbaj =). Dokonce máme i docela velkej sklep – asi 6 m čtverečních, takovej ten klasickej cihelnej na pivo, jabka a brambory, ale vůbec netušíme co s nim.

Poloha bydlení je výborná. Takový frankfurtský Vinohrady, řekla bych. Max. 6 minut do centra – na takovou nákupní ulici (něco jako Příkopy), a na hlavák (kde pracuju) to mám 12 minut tramvají. Což je naprosto luxusní. Do budoucna si chci opatřit kolo, abych nemusela utrácet za mhd (když už bydlíme tak blízko centru). Frankfurt je totiž oproti Praze placka. A teda musím říct, že mě příjemně překvapil. Když se člověk začne pomalu seznamovat s městem, zjistí, že není tak strašný, jak si myslel. Já čekala výstavbu z 50.let, banky, letiště a mrakodrapy, což tu všechno je, ale k tomu ještě pěkně zrekonstruovaný centrum, domy z 19.století (asi vše taky rekonstrukce), ale i tak má Frankfurt fakt svý osobní kouzlo, atmosféru a šmrnc. Mimochodem se tu narodil Goethe, což jsem netušila. Normálně fungující evropská metropole, i když je třeba oproti Praze jen poloviční.

 Náměstíčko u nás před barákem

 

Nezařízený obývák.