Jediná výjimka z čistoty je oblast, kde pracuju a pracovat ještě chvilku budu, protože je tam i firma, kam mě vzali na praktikum. Jmenuje se to Bahnhofsviertel, a je to mimojiné čtvrť červených luceren. Na ulici zní víc balkánské jazyky než němčina, choděj tu ty cikánky jak vystřižený z rumunskejch hor, problikávaj červený srdička, a turci prodávaj kebaby. Sem tam někdo rozdává na ulici psaníčka a sem tam někoho vedou v poutech. A přede dveřma do baráku, kde sídlí můj novej zaměstnavatel sedí každej den smradlavej bezďáč =) Říkám to vždycky hostům, tak to řeknu i Vám: jednak je tahle oblast poměrně malá – o ulici vedle už je snobská čtvrť plná bankovních úředníků, jednak je naprosto bezpečná, páč tam projížděj imrvére policajti, a kdyby se něco dělo, reagujou okamžitě. Město o tomhle problému ví, a snaží se Bahnhofsviertel ňákejma uměřenejma prostředkama vyčistit. Kupříkladu naše firma dělala už ňáký rozvojový studie, a teď pořádá pro město přednášky-diskuze s německými architekty a urbanisty a snažej se najít ňáký citlivý východisko. Páč jinak – architektonicky a urbanisticky-je Bahnhofsviertel pěkně lákávé soustíčko. Se divim, že už to ňákej developer celý negentrifikoval.
Pozn.red.:Po 5 měsících téměř každodenního pobytu v Bahnhofsviertel musím říct, že obrázek o ní se vůbec nezlepšil, naopak se ještě zhoršil. Už jsem vypozorovala kdy a na jakým rohu se scházej feťáci s feťákama alkoholici s alkoholikama, šlapky s pasákama, feťáci s alkoholikama, apod. Teď v zimě je to ale dobrý, protože jsou všichni bůhvíkde zalezlí a člověk potká jen tu a tam osamělé jedince přikrčené v průchodech nebo u stánku s pivem.
Žádné komentáře:
Okomentovat