Na první (srpnové) návštěvě v Praze jsem se chvástala, jak mi to všechno jde, jak mě každej den někdo chválí, a jak se už i já cejtím v němčině jistá. Po návratu z Prahy se to ňák usadilo, ale řekla bych, že rozhodující byly právě ty první tři týdny, kdy mě samotnou překvapilo, jak mi to jde. Teď už nejsem tak nadšená, páč se věci začaly komplikovat, a vysvětlovat něco složitýho (čemu ani v češtině nerozumim) se mi pořád nedaří tak, jak by mělo. Taky jsme už absolvovali posezení v hospodě, kdy jsem zase seděla opodál, zívala, a jediný, kdy jsem promluvila bylo, když jsem vysvětlovala, že né dycky rozumim. Teď je asi ta nejhorší fáze, kdy už si všichni zvykli, že mluvim dobře (nicméně stále mě někdo tu a tam chválí :) a vůbec neberou ohledy. Takže se učím rozumět v hospodě, kde je hluk, normálnímu rychlýmu hovoru v dialektu, apod. A to už se dycky ztrácím, vypínám uši a jenom se usmívám =)
Německej kurz, ze kterýho jsem měla takovou radost,mj. že jsem se dostala se svojí úrovní tak vysoko, jsem musela odhlásit. Leonardo mi půlku nezaplatí (dřív platil) a já si to sama nemůžu dovolit.
Pozn. redakce: S němčinou tu mám i po 5 měsících pobytu stále své dny. Někdy je to dobrý, někdy je to horší a někdy fakt zlý =) Zrovna teda dneska mi šéf řekl, že mám „neuvěřitelně dobrou němčinu“, což vůbec nechápu jak ho napadlo, ale asi jsem nevědomky použila ňáký učený slovo, páč jsem si nemohla vzpomenout, jak se to řekne civilně =) Ale možná je to taky tím, že má manželku Američanku :) Teď od února se chystám začít už teda chodit na kurs, páč mám pocit, že to může být pořád lepší =) Díky tomu, že jsem ten první kurz odřekla, jsem se za těch 5 měsíců dostala o celou úroveň výš, tudiž jsem teď v nejvyšší němčině, co vůbec nabízej. Tak se už těšim.
Žádné komentáře:
Okomentovat